Pečená červená řepa s kozím sýrem a bazalkou

Když se řekne červená řepa, rozdělí to většinou lidi na dva tábory. Jedni ji od malička nenávidí, druzí naopak milují. Pravdou je, že jsem jí až donedávna moc neholdovala. Tedy do té doby, než jsem ochutnala tu pečenou. S kozím sýrem, olivovým olejem a ořechy. Zamilovala jsem se na první sousto. Dnes vám přináším recept na tuto pochoutku, která zlomí i zaryté odpůrce řepy. Věřte mi. A je to zatraceně jednoduché. 

POTŘEBUJETE:

Čtyři červené řepy

olivový olej

balzamikový ocet

hrubozrnná sůl

kozí sýr

čerstvou bazalku nebo špenát

(vlašské ořechy)

POSTUP:

Řepy omyjeme, zabalíme do alobalu nebo pečícího papíru. Pořádně utěsníme, aby nevytekla šťáva. Pečeme na plechu v troubě na 200°C 2 hodiny. Můžete také péct stejně dlouho v remosce. Výhodou remosky je to, že nespotřebuje tolik energie. Pokud remosku nemáte a nechcete kvůli řepě rozehřívat celou troubu, přidejte ji na plech až budete péct třeba maso nebo jakékoliv jiné jídlo. Upečená oloupaná řepa se nemusí konzumovat hned. V lednici vydrží až 3dny.

Po upečení řepu propícháme vidličkou a oloupeme. Slupka jde dolů dobře. Jen si dejte pozor, řepa hodně barví, tak si pak rychle umyjte ruce :). Nakrájejte ji na plátky, zakápněte olivovým olejem, balzamikem, osolte a ozdobte kozím sýrem a lístky bazalky či špenátu. Perfektní je také v kombinaci s vlašskými ořechy. Pokud je máte, neváhejte. 

Omamný pečený grep se skořicí a medem

Tento neobvyklý dezert mi ležel v hlavě už dlouho. Je jednoduchý, zato velmi efektivní. Grep je zasypaný skořicí a přelitý medem. A je prostě geniální! Hořkosladká chuť spolu s omamnou vůní vás dostane! Dost dobře si také dovedu představit upéct stejným způsobem pomeranč. Výsledek bude pochopitelně sladší.

POTŘEBUJEŠ:

1 grep
1 lžičku skořice
1 lžíci medu
(šlehačku)

POSTUP:

Grep rozřízneme napůl, Ne v místě kde byla stopka. To znamená, že po rozřezání vidíme rozpůlené jednotlivé měsíčky. Ty nožem oddělíme od sebe, aby se náplň dostala dovnitř a také, aby se nám lépe dezert konzumoval. Pozor! Nedokrajujte, ať neprotrhnete slupku a štáva nevyteče ven :).
Každou půlku zasypeme půl lžičkou skořice a zalijeme půl lžící medu. Dáme do remosky a pečeme 15 minut. Pokud nemáme remosku, můžeme péct v troubě na 190°C stejně dlouho.
Na závěr můžeme dozdobit šlehačkou. Zkusila jsem to s ní, ale příště ji vynechám. Tak nějak mi tam připadá navíc.

Voňavá orientální polévka z červené čočky

Variaci této polévky jsem poprvé ochutnala v orientální restauraci Kupé na Veveří. Byla hustá a plná chuti. Od té doby miluju červenou čočku na všechny způsoby a vždy, když polévku vařím, dělám ji trošku jinak. Někdy do ní přisypu chilli, někdy čerstvý zázvor a někdy obojí. Nebo jen kari a na závěr zjemním smetanou. Úžasné je, že jakkoliv tuto polévku dochutíte, vždy bude úžasná. Domnívám se, že je ta čočka zkrátka kouzelná.
Je to jedna z mála polévek, které nemixuju. Miluju tu strukturu. Mrkev, rajčata a čočka. Všechno ladí. A spousta koření. Až by si někdo mohl myslet, že to vadí. Naopak. Je to pokrm orientální a pikantní. A jako takový musí vonět dálkami a na dálku :). Tady je recept, který jsem si vymyslela naposled.

POTŘEBUJEŠ:

Cooking cream s bylinkami (nebo olivový olej)
1 cibuli
3 stroužky česneku
1-2 centimetry čerstvého zázvoru
1/2 lžičky chilli kroužků (nebo klasického chilli koření)
2 lžičky kari
2 lžíčky libečku
4 větší mrkve
2 velká rajčata
hrnek propláchnuté loupané červené čočky
1 litr vody
bazalka
sůl
zakysaná smetana

POSTUP:

Na tuku zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli a česnek. Nastrouháme k tomu zázvor (nebo jej proženeme lisem na česnek. Funguje to perfektně a je to rychlejší). Přidáme veškeré koření kromě bazalky a na mírném ohni opékáme aby se vůně hezky rozvinula. Přidáme oloupané a na kolečka nakrájené mrkve a ještě pořádně obalíme v kořeněné směsy v hrnci. Přidáme také na kousky nakrájená rajčata a promíchámě. Zalijeme vodou. Jen tolik, aby byly ponořeny všechny ingredience. Vaříme 5 minut. Poté přidáme hrnek propláchnuté čočky a dolijeme zbytkem vody. Přidáme pár lístků čerstvé bazalky. Vaříme dokud čočka nezměkne a nezahustí polévku. Trvá to zhruba 10-15 minut. Osolíme podle chuti. V případě potřeby ještě dolijeme vodou, pokud nechceme polévku tolik hustou. Servírujeme se lžičkou zakysané smetany a lístky bazalky. Pokud máte rádši intenzivní chutě, smetanu nedávejte. Polévku velmi zjemní.

3 TIPY JAK SI UDRŽET OPTIMISMUS

A máme tu podzim. Pro někoho (pro mě!) nejkrásnější období roku, na někoho pomalu leze podzimní deprese. Chtělo by to nějakou vzpruhu! A protože jsem se nedávno zúčastnila školení na pozitivní přístup, vyhrála ve firemní foto soutěži a uspěla ve výběrovém řízení na zástupkyni šéfredaktorky internetového magazínu Kultura21, přináším vám tři zaručené tipy jak si udržet optimismus.

1.) Využijte každé příležitosti!

Když byla vyhlášena firemní foto soutěž s tématem vaření a pečení, první co mě napadlo bylo, že bude velká konkurence a nemá smysl se o to tím pádem ani pokoušet. Klasický přístup pesimisty. Pak mi to ale vrtalo hlavou a den před uzávěrkou jsem přece jen požadované 3 fotografie svých receptů poslala. Dopadlo to tak, že jsem vyhrála 2 místa z 5. Jistě, že vám nemůžu zaručit, že to vždy dopadne přesně takhle. Jedno vím ale jistě. Když se o nic nepokusíte, nemůžete čekat, že v něčem uspějete. Rozdíl mezi pesimistou a optimistou je ve využívání příležitostí. Lidé, kteří jsou úspěšní nutně nemusí být inteligentnější nebo zručnější než ostatní. Prostě jen zkusí, co jim život nabízí a ono to nějak dopadne. Už samotným pokusem se vaše šance zvyšují, to dá rozum. Takže až budete příště stát před nějakým rozhodnutím, prostě to zkuste. Ať už je to cokoliv. V každém případě získáte alespoň zkušenosti.

2.) Zapisujte si!

Nezáleží na tom, jestli si zavedete deníček nebo využijete internetový FLOW LÍSTEK. Důležité je, zapisovat si každodenní maličkosti, které vás potěší. Třeba, když vám někdo řekl, že vám to sluší. Nebo se vám povedla uvařit skvělá večeře. Koupili jste si něco hezkého na sebe. Miláček vám ráno uvařil čaj a o víkendu donesl snídani do postele. Je zaručeno, že si tímto způsobem můžete vypěstovat pozitivní návyk. Občas se neumíme z maličkostí dost radovat a možná je dokonce bereme jako samozřejmost. A pak, když máte zrovna horší den, vezmete si svůj zápisník a oživíte si samé hezké vzpomínky. Najednou se cítíte mnohem lépe, že?

3.) Dělejte si radost!

Vím, zní to jako klišé. Jenže kdo z nás má čas zabývat se dostatečně vlastními myšlenkami. Při návalu každodenních povinností. Pokud to navíc máte jako já a staráte se spíše o blaho druhých, než o své vlastní, je o to důležitější si čas od času udělat něčím radost. Myslet na sebe. Dobít energii. Napište si seznam věcí, které máte rádi. Ať už je to dobré jídlo ( a buďte konkrétní. Mango, avokádo, hořká čokoláda...) nebo nějaká aktivita. Já například nedám dopustit na horkou čokoládu v Café Podnebí. Taky miluju koncerty violoncella. Vůni čerstvě mleté kávy z Kafárny u černošky. Procházku lesem... Tak pokud v bodu číslo 2 šlo o flow list, toto bude váš wish list. Seznam přání.

Rada na závěr: Toto jsou dobře známé tipy. Co je důležité? Často si je připomínat. Lidská mysl má totiž tendenci rychle zapomínat.

Krásný podzim!

Hustá podzimní květáková polévka

Pomalu se nám začíná dříve smrákat, k pobytu venku potřebujeme teplý svetr a možná máme dokonce pocit, že na nás něco leze. V takovou chvíli je nejlepší se pořádně zahřát hustou zeleninovou polévkou. A jelikož recept na mou oblíbenou dýňovou už jste mohli vyzkoušet, dnes mám pro vás jednoduchou květákovou.

POTŘEBUJEŠ:

máslo
cibuli
květák
4 menší brambory
sůl
pepř
bylinky na ozdobu
toustový chleba

POSTUP:

Na másle zpěníme nakrájenou cibulku. Přidáme květák rozebraný na růžičky a brambory nakrájené na kostky. Vše lehce promícháme, aby se nám do surovin vsáklo máslo. Poté zalijeme horkou vodou. Jen tolik vody, aby byly suroviny ponořeny. Vaříme do změknutí. Na závěr polévku rozmixujeme ponorným mixérem a dochutíme solí a pepřem. Brambory polévku krásně zahustí, takže nemusíme použít mouku. Ozdobíme bylinkami. V mém případě lístky bazalky.

K polévce se skvěle hodí bylinkové krutony. Nejlepší je, když vám zbydou konce z toustového chleba. Nakrájíme je na kostičky a opečeme buď na másle s bylinkami nebo můžete použít jako já cooking cream z kokosového oleje s bylinkami od Royal Green, který jsem dostala k narozeninám. Perfektně krutony dochutí.

První brněnské PALEO/bezlepkové bistro bude rozvážet na kolech!

Z Rockin Café se stává Friends Bistro! Co se v něm vaří a jak vám jídlo přivezou až domů na kole se dočtete v následujícím rozhovoru. 

BEATA VÖRÖS

Veselá, přátelská žena původem ze Slovenska. Vystudovala stavební fakultu na Vysokém učení tecnickém v Brně, ale oboru se již aktivně nevěnuje. Je autorkou blogu Veselé borůvky, na kterém se věnuje PALEO a bezlepkovým receptům. Založila facebookovou skupinu o autoimunitních nemocech, která má více než 500 členů a na které si lidé sdělují informace o různých druzích léčby a vzájemně si pomáhají. Podílí se na webové stránce knihy Jídlo na prvním místě. V roce 2014 otevřela v prostorách Rockin Café první paleo/bezlepkovou kuchyň v ČR. Nedávno se restaurace stala její vlastní a nově mění název na Friends bistro. Současně je spoluzakladatelkou projektu Yummi, unikátního ekologického rozvozu jídla na elektrokolech.  V neposlední řadě je také lektorkou dětských kurzů v Artschool / Art´s Cool v Brně. Miluje lungo s kokosovým mlékem, jazz, swing, šaty, boty a inspirativní rozhovory. Osobní motto: You see things; and you say 'Why?' But I dream things that never were; and I say 'Why not?' George Bernard Shaw

Jak tě napadlo začít psát blog?

Začala jsem vařit a protože mi to připadalo zajímavé tak jsem ta jídla i fotila. Ze začátku jsem si blog psala pro sebe a až po zhruba padesáti příspěvcích jej zveřejnila.

Na blogu máš především Paleo recepty. Co vlastně to Paleo je?

 Já se věnuji zdravé stravě v mém podání, což neznamená bio ani vegetariánský nebo nízkotučný. Neznamená to klasický konvenční zdravý styl. Je to něco jako zdraví dle selského rozumu. Myslím si, že potraviny, které používáme by měly mít dobrý původ a také bychom se měli vyvarovat bílým jedům jako cukr, mouka a chemie. Všechno ostatní, jestli je to pod značkou paleo, SCD, bezlepkové a podobně už jsou jen štítky, pod které se to dobře zařazuje. Důležité je najít si pro sebe zlatou střední cestu. Klidně si tyto směry nastudovat a nechat se jimi inspirovat. 

Například můžeme vyměnit knedlíkovou přílohu za něco zajímavého, zeleninového a nemusíme to ani považovat za dietu. Takové pyré z červené řepy nebo dýně je přece úžasné. Cílem není se omezovat, ale podporovat tělo a nabídnout mu jiné možnosti stravování. Zvolila jsem si tuto cestu z toho důvodu, že se cítím mnohem lépe. proto jsem také začala vařit a fotit. Abych ukázala, že byť prvotní efekt je jakési omezení cukru, mouky a chemie, neznamená to, že je člověk omezený. Naopak se mu otevřou obzory a může používat potraviny, které nikdy předtím nevyzkoušel.

Není to pro člověka ze začátku komplikované? Přecejenom přejít na paleo stravu nezní úplně jednoduše.

 Všichni, kteří začínají, mají stejné otázky. Co budu jíst místo pečiva? Co si dám, když budu na cestě? Jak nakupovat a kde? Ale pokud je vůle a motivace, není pak těžké nové stravování dodržovat. Nejtěžší je se rozhodnout. Nemusí se nutně začít od pondělí nebo ze dne na den, ani vyházet všechno co nezapadá do nějakých tabulek z lednice. Důležité je uvědomit si, proč to chci udělat.

Ty jsi ke změně jídelníčku měla především zdravotní důvody. Je to tak?

 Ano. Měla jsem alergickou reakci. Bylo mi doporučeno omezení lepku a mléka. Na základě toho jsem začala s bezlepkovou dietou. Po týdnu od změny jsem se cítila výborně. Lehce a

dobře se mi spalo. Došlo mi, že to jak jsem se do té doby stravovala nejspíš nebylo úplně v pořádku. Spousta lidí se o to ale vůbec nezajímá. Mají pocit, že když nejí každý den ve fastfoodu nebo nepijí denně slazené nápoje, je to v pořádku. Každý má jiná měřítka pro to, co je a není správné. Začala jsem se o to více zajímat a půl roku jsem jedla přirozeně bezlepkově. To znamená, že jsem nevyhledávala bezlepkové produkty jako mouky a pečiva z nich, ale třeba místo vaječných těstovin jsem si dala těstoviny rýžové. Určitě to zezačátku sice nebylo dokonalé, ale jako postupná změna to stačilo a já se cítila opravdu mnohem lépe. Začala jsem hledat recepty a inspiraci u zahraničních blogerů. Ne ovšem z bezlepkových směsí. Když jsem si v té době například prohlížela složení nějaké bezlepkové směsy, měla třeba čtrnáct ingrediencí, z čehož jsem pět ani nedokázala vyslovit. Připadalo mi to absurdní, ačkoliv jsem tehdy neřešila moc nějakou chemii. Hledala jsem zkrátka jiné způsoby.
Nechci žít jako pračlověk, což se stává takovým oblíbeným fórkem, když přijde řeč na Paleo. Připadá mi na tom ovšem něco velmi logické. Když jsme byli vymyšleni na něco a teď sedíme u počítače a živíme se výrobky, které mají složení, které nedokážeme identifikovat a ani nevíme jak bylo vyrobeno, pravděpodobně v nějaké zkumavce, tak to asi nebude úplně v pořádku. Pochopitelně jsem vařila i před tím. Obvykle těstoviny, pizzu nebo buchty. Teď jsem měla plátek masa a k tomu si chtěla dát něco opravdu zajímavého. Moje první příloha byla tuším kedlubna. Nejprve jsem si myslela, že zeleninová příloha nebude plnohodnotná. Když jsem jí ale dala jiný status a podobu, zjistila jsem, že se naprosto vyrovná bramborám nebo knedlíkům a co víc, je zajímává neobvyklá a především chutná. Existuje milion možností a kombinací a mně se to začalo velmi líbit. Začala jsem se tomu věnovat, protože mi přišlo, že se tomu v ČR nikdo moc nevěnuje. Chtěla jsem ukázat, že zdravá strava nesmrdí salátem a že to nejsou jen tři kousky listí s kuřecím prsním řízkem.

Jak jsi se dostala od blogu k vaření v restauraci?

V práci jsem prostě vyhořela. S tím byly spojeny i zdravotní komplikace a tak jsem dala výpověď. Měla jsem pocit, že to musím udělat buď teď nebo nikdy. Doma jsem pak měla čas  na to, přemýšlet co by mě opravdu bavilo. Oslovila jsem například jednu školu vaření s nápadem dělat kurzy. To sice úplně nedopadlo, ale pak to přineslo další možnosti. Začala jsem spolupracovat s nakladatelstvím Jan Melvil publishing, které vydalo knihu jídlo na prvním místě. Tato kniha je mi velmi blízká, protože byť vysvětluje proč by se určité potraviny neměly jíst, nikoho do ničeho nenutí. Končí to slovy zkuste to a pak zkuste zařadit zpátky to, co jste konzumovali  před tím a uvidíte tu reakci. Toto je dieta Whole 30, kdy se po těch 30 dnech zkusíš vrátit ke svým starým návykům a zjistíš co ti to dělá. 

Pak jsem začala péct dorty pro kavárnu Atlas. Prostě jsem začala takovými drobnostmi a měla alespoň dobrý pocit, že pro svůj sen něco dělám. Párkrát jsem vařila na svatbě kamarádům a začala jsem se utvrzovat v tom, že o to gastro vážně stojím. Nakonec se úplnou náhodou naskytla příležitost vařit v restauraci. Kamarád kamaráda si otevřel hospodu a neměl úplně vymyšlený koncept kuchyně. Dostala jsem tedy volnou ruku. Ačkoliv je to trochu neobvyklé, otevřít hospodu a pak teprve řešit kuchyň, pro mě to byla úžasná šance. Po devíti měsících to dopadlo tak, že měl majitel Rockinu jiné projekty a objekt nám odprodal. Teď jsme si to tady zrekonstruovali k obrazu svému a máme i nový název, Friends. A Friends proto, že nám u toho pomáhali kamarádi a díky tomu všemu jsem se i otevřela světu a poznala spoustu nových lidí. Pracuji tu se svými kamarády, získávám nové a posouvá mě to dál. I zákazníci, kteří se k nám vrací už jsou spíše našimi přáteli. Proto se budeme jmenovat Friends. Je to možná trochu slizky romantické, ale je to tak.

Takže jsi se prostě vykašlala na práci v kanceláři a začala dělat co tě baví.

 Nemůžu říct, že bych mrskla klávesnicí do kouta nebo vyhodila počítač oknem a hrdinsky se zvedla a odešla. Ono to moje rozhodnutí plynulo spíš ze strachu než z hrdinství. Jak jsem říkala, měla jsem zdravotní komplikace a jak jsem ležela v nemocnici, tak jsem si říkala, že prosím o ještě jednu šanci. Že už nebudu nadávat na lidi a věci okolo, ukazovat na někoho prstem a udělám všechno pro to, abych vážně dělala co mě baví. Měla jsem strach, že ztratím nějakou šanci nebo naději, kterou jsem před tím měla. To si moc lidí neuvědomuje a zní to jako klišé, ale dokud má člověk dobré zdraví tak si ani neuvědomuje, co všechno má za možnosti. Pak to člověku dojde, že možná remcá zbytečně. Ta nemoc mi opravdu dala takovou facku, že jsem si řekla, že jestli se jednou ještě postavím na ty nohy, tak už nebudu chodit do práce nadávat. Nadávat na budík, na systém, na padající internet. Nebudu protivná a otrávená a přitom pořád brát tu výplatu a pak ji utratit za oblečení. Že zkrátka nebudu obviňovat svět kolem sebe. Já jsem vždycky chtěla třeba kavárnu, ale byl to sen typu taky bych chtěla na Měsíc a nejlépe příští týden. Nemělo to hlavu ani patu, jen jsem chtěla, ale že bych pro to něco udělala, to ne. Proto nechci říkat, že jsem byla takový hipík, že bych ze dne na den skončila, zaklepala někde jinde, pronajala si to a bylo to. Teď jsem každopádně spokojená a přála bych všem, aby se živili tím, co je baví.

Jaký je tedy Friends? 

Já jsem chtěla místo, které je příjemné pro mě. Kde bych se mohla najíst. Kde dostanu něco bezlepkového a paleo a zároveň se zeleninovou přílohou, která není zahuštěná moukou a kde by nebylo rozmrazené maso ze supermarketu. My tady vaříme podle jistých principů, aby zelenina byla opravdu zelenina a ne jen salát, aby bylo maso z domácího chovu a podobně. Nebudu ale zase tak striktní, že bych tvrdila, že mléko je zabiják a že si ho tady nemůžete dát do kávy. My jdeme cestou alternativ. Za prvé, tam, kde je to bezlepkové, aby to člověku „nesmrdělo“ tím zdravým, ale aby dostal něco zajímavého a řešil to, že mu to chutná. Třeba dýňové noky jsou velmi zdravá věc, ale primární je, aby to jídlo bylo velice chutné. Nabízíme také varianty. Můžeme nachystat i brambory, ale můžeme místo toho nabídnout dýni. Mně jse o to, aby si člověk mohl vybrat. Máme i klasické pečivo pro zákazníky a pečeme si i vlastní bezlepkové. Chceme nabízet zajímavé recepty, které jinde nenajdeš. U nás není řízek nebo klasická svíčková se šesti knedlíky. To si můžeš dát kdekoliv jinde. A myslím si, že do restaurace jdeš proto, aby sis dala něco, co si doma sama neuvaříš. A aby ti chutnalo. Ne abys dostala kázání o tom, že se nemá jíst bílý rohlík. Snažíme se být příkladem toho, že zdravé jídlo může být velmi dobré, zároveň nechceme nikoho přesvědčovat. Přibývá lidí, kterým chutná omáčka nezahuštěná moukou a denně tu máme nadšené zákazníky, kteří se diví, že se to dá dělat jinak. Máme jídla originální, mnoho z nich je můj vlastní recept.

Co Vás vedlo ke konceptu rozvozů jídla na kole? 

Rozvoz byla úplná náhoda. Dříve jsme samozřejmě dostaly nabídky na rozvoz od různých firem, ale to není úplně to, co bych tady chtěla mít. Když přijde zákazník k nám do restaurace, můžu s ním navázat kontakt. Je to pro mne velmi důležité. Nechci jej jen krmit, ale i o něj pečovat. Pokud člověk sedí doma u televize a objedná si naše jídlo přes prostředníka a on mu to za 40 minut přiveze, tak já z toho nic nemám. Já do toho vkládám energii a ona se mi nevrací. Navíc si myslím, že některým jídlům ani rozvoz nesluší. Tak jsem se rozhodla, že do klasického rozvozu nepůjdeme. Chtěli jsme ale rozjet krabičkovou dietu, kterou jsme zkoušeli na našich známých. Také zákazníci vyjádřili přání možnosti rozvozu. Pak se mi ozval jeden člověk s nabídkou rozvozu na kolech a skútrech. Tento způsob mě oslovil a asi do měsíce jsme společně vymysleli koncept. Nakoupili přepravky, udělali rozvozový jídelní lístek. Co se mi na tom líbí nejvíc je skutečnost, že bude jídlo vozit můj člověk, objednávat se bude přes naše webové stránky a vše co pro to dělám můžu ovlivnit, i když nepřijde fyzicky do restaurace. V podstatě ho i tak potkám, protože to jídlo dostane přímo ode mě. Není to úplně jednoduché, ale když pro to uděláme maximum, je to pro mne jediný řešitelný způsob. Také jsme chtěli dát zákazníkům možnost výběru jídla na objednávku i mimo klasická dovážková jídla jako je pizza. Kde jinde si objednáš hovězí na víně s dýňovými noky? A přitom je to jen maso a zelenina. V tomto jsme bezkonkurenční. A co se týče ekologie, spoléháme na to, že kola a skútr to obstará rychleji než auto a navíc nezatíží tolik životní prostředí.

Jak to bude technicky probíhat? Budete rozvážet i v zimě? 

Na tohle se ptá každý. Vždycky mě to pobaví, protože mám pocit, že český národ chodí v minus pěti v ponožkách a sandálech, ale neumí si představit rozvoz jídla na kole. My jsme se o tom samozřejmě bavili, že ekologie je hezká, ale každý rok napadne sníh a všichni jsou z toho překvapení a panikaří. A my se k těm panikařícím přidáme a prostě v ty dny rozvážet nebudeme. V kalamitní dny, kdy se nebude možné dostat z bodu A do bodu B a doprava se zhroutí, tak evidentně nemám co dělat na silnici se svými koly. I když je to docela dobrá forma trestu, takže ti, co zlobili, pojedou. (Směje se). Beze srandy, když se nad tím zamyslím, tak silnice jsou udržovány docela dobře a vybíráme si kurýry, kteří jezdí pravidelně na kole a znají Brno.
Jinak máme speciálně zajištěno, aby bylo jídlo po celou dobu cesty tepelně uchováno. Takže se nemůže stát, že by k vám jídlo dorazilo studené. Navíc každý kurýr bude mít svůj okruh, který zná a kam tedy dorazí jak nejrychleji to bude možné.

Slova na závěr? 

Děkuji všem co nás podporují. Mám za sebou velmi namáhavé období a děkuji všem co přijdou, obejmou, potěší. Nebo poděkují za to, že se konečně mohli dobře najíst. Také děkuji všem co se mnou pracují, protože jsou plní energie a pomáhají mi tím každý den. 

Blešáky v BRNĚ

Nedávno jsem psala článek o Hadrárně. O tom, jak si za pár korun můžete změnit celý šatník. Teď jsem se rozhodla, že přispěju svou troškou do mlýna a budu taky prodávat. Hledala jsem, kde jsou po Brně bleší trhy a přináším vám jejich seznam.

Fléda: 100 Kč za půjčený stůl + 1 židle, pokud máte vlastní stojan, připlatíte 50 Kč.
Více infa: FLEDA WEB


KD Rubín: 100 Kč za osobu, je možné si půjčit stoly a židle.
Více infa: FB UDÁLOST


Riviéra: 40 Kč za 4 metry čtvereční, je potřeba si přinést vlastní stolek. Trh se pořádá vždy v sobotu.
Více infa: WEB BLEŠÁKU


Alfa pasáž: poplatek 40 Kč za 1 metr čtvereční, je potřeba si přinést vlastní stolek. Trh se pořádá vždy v sobotu.
Více infa:WEB BLEŠÁKU


Café Atlas: Je potřeba se zaregistrovat mezi nové prodejce na FB zde:
Více infa: FB HADRÁRNY

Tak už víte, co budete prodávat vy? Já už mám komínky :)

Jednoduché tortilly s cuketou

Dnes mám pro vás skvělý zdravý a rychlý recept z časopisu Dieta. Pokud máte rádi cuketu, budete milovat i tyto cuketové tortilly. Nejlepší je sníst je hned, protože díky náplni zvlhnou a můžou se trhat. Já si je ale vzala druhý den do krabičky na oběd a dalo se to taky.

POTŘEBUJEŠ:

Tortilly
kuřecí šunku
3 mrkve nastrouhané na hrubo
menší cuketu nastrouhanou na hrubo i se slupkou
měkký tvaroh
bazalku
sůl a pepř

POSTUP:

Je to úplně primitivní. Do misky dáte tvaroh, osolíte, opepříte a přidáte natrhané lístky bazalky. Touto pomazánkou namažete každou tortillu, kterou pokladete kuřecí šunkou, zasypete cuketou a mrkví a zavinete. Je to hned, je to fresh a navíc zdravé. Tak dobrou!

INDUSTRA FOOD FEST

Léto je definitivně za námi a tak nezbývá nic jiného, než zavzpomínat na to, jaké to bylo. Poslední prázdninovou sobotu jste měli možnost zavítat na druhý ročník pouličního festivalu jídla v prostorách bývalých mrazíren a současné kavárny Industra.

Na rozdíl od prvního ročníku se platilo vstupné do areálu. Není se čemu divit, návštěvnost festivalu byla obrovská a těch 50 Kč nikoho nezabilo. Navíc každý návštěvník dostal alespoň stylovou placku. Tropické počasí provázelo celý den a tak byly připraveny hasící vozy, které se postaraly o zchlazení kolabujících. Osvěžit jste se mohli také domácími zmrzlinami, limonádami nebo pivem. Na všechny nápoje byly vydávány zálohované kelímky. Díky tomu se prázdné obaly od nápojů nikde nepovalovaly.

Nebude překvapením, že byly i letos, více než dříve, v kurzu raw a vegan pochutiny. Ochutnat jste mohli třeba čokoládové kuličky z fíků, které byly mimochodem naprosto luxusní.

Industra dává prostor pro vaření i blogerům, a tak jste letos mělo možnost navštívit například stánek Kate´s Cuisine a vyzkoušet její dokonalý domácí toustový chleba v podobě čerstvého sendviče nebo domácí těstoviny se špenátovým pestem. Obojí hodnotím na výbornou.

Kvalitní klasikou už zůstává stánek Makronky od Hanky nebo Mikrofarma.

Obecně je lépe dorazit na takovou akci včas, (rozuměj co nejdřív po otevření) jelikož dobroty ( především ty exotické) mizí raketovou rychlostí. Dále doporučuji jakoukoliv pokrývku hlavy, protože o stín se vždy bojuje hlava nehlava. Míst k sezení je bohužel podstatně méně než konzumentů, ale klidně přibalte deku a někam se natáhněte. Pravdou je, že toto hodnotím jako hlavní nevýhodu akce. Málo stínu a rozpálený beton. Nejsme ale z cukru a za pomoci kvalitní gastronomie vydržíme hodně!

Mimo jídlo a pití vás mohl zaujmout i doprovodný program. Tanec tanga, přednášky a workshopy. Pokud jste tentokrát festival prošvihli, nenechte si jej příští rok ujít.

Výčep Na Stojáka

Měla jsem možnost bydlet přes rok pár kroků od této hospůdky. Z Jakubského náměstí se, otevřením Na Stojáka, stalo centrum dění. Několikrát jsem zažila improvizační i hudební vystoupení a na jednom takovém si i zazpívala. Na mikrofon. Nutno podotknout, bylo to po pár pivech a dodnes doufám, že to nikdo nenatočil. Ta atmosféra vás (extrovertní) prostě vtáhne a už nepustí. A je jedno, jestli sedíte na patníku, přes den nebo večer nebo se, jako já párkrát, na všechno díváte z balkonu. Zamilujete se.

Teď jsem výčep navštívila zase po delší době a musím říct, že se mi upřímně stýskalo. Nakolik se považuju spíš za vinaře než pivaře, tohle je pro mě nejlepší pivo na světě. Divočák desítka. S perfektní krémovou pěnou. K pivku si dejte pivního psa a budete se vznášet na obláčku. 

Interiér je příjemný, i když většina štamgastů stejně obývá pomyslnou, ničím neohraničenou, zahrádku.

Čekat budete ve dvou frontách. Prvně na pivo, posléze na wc, které je tam pouze jedno. No, co se dá dělat. Ono to za to prostě vážně Stojí. 

Aktuálně najdete na náměstí klavír. Je to fajn, i když posledně tam hrál pán sice hezky ale dlouho :).